“Pocit spokojenosti v cíli”

Když Karl Aumayr zítra protne cíl Salcburského maratonu, skončí nejen důležitá kapitola jeho sportovní kariéry, ale také důležitá kapitola historie Salcburského maratonu. Den před svým posledním soutěžním maratonem poskytl místní hrdina salcburskému maratonu exkluzivní rozhovor.

Salcburský maraton: Když nakreslíme závorku: V roce 2004 jsi běžel svůj první maraton v Salcburku, rok 2015 bude tvůj poslední – alespoň na soutěžní úrovni. Jaké máte vzpomínky na svůj maratonský debut před jedenácti lety?

Karl Aumayr: „Začínal jsem tehdy velmi naivně, ale stejně mě to tak překvapilo, že to šlo docela dobře. Pamatuji si tu neskutečnou bolest, ale v cíli jsem hned řekl: Strašně chci zase běžet maraton. To jsem dělal a bylo to pro mě obrovské obohacení do života. Zde bych rád citoval českou běžeckou legendu Emila Zátopka, který řekl: „Pokud chceš běhat, uběhni míli. Jestli chceš změnit svůj život, uběhni maraton." To byl skutečně život, který změnil život."

Salcburský maraton znáte lépe než téměř kdokoli jiný. Jak se akce za jedenáct let změnila?

„Je velmi působivé, že se Salcburský maraton výrazně rozrostl, a to jak z hlediska účastníků, tak i doprovodného programu. I přes tento růst si vždy zachoval přátelskou a rodinnou atmosféru. Na rozdíl od některých jiných akcí není Salcburský maraton masovým zpracováním, kde je respektována charita, ekologie a integrace, jako je například Family Run - letošní integrační běh. Salcburský maraton tuto integrační myšlenku a myšlenku toho, co je společné, který sport má jako jednotící prvek, vždy zachoval a dokonce rozšířil.“

Jak se Karl Aumayr změnil od svého prvního maratonu?

„Když se vrátím k Emilu Zátopkovi, vlastně jsem zažil změnu oproti svému prvnímu maratonu. Z maratonu jsem si odnesl neuvěřitelné množství věcí, které se začlenily do mého životního prostředí. Běh mě učinil pokorným. Tahle mladická přemotivovanost všechno rvát, kterou jsem měl ještě při svém prvním maratonu, už tam není, a přesto jsem se během běhání naučil jít si intenzivně za cíl. A to je obohacení na celý život.“

V zimě jste se rozhodli, že Salcburský maraton 2015 bude vaším posledním maratonem na soutěžní úrovni. Jaké byly hlavní důvody?

„V první řadě jsem si prostě všiml, že moje rodinné prostředí mi v průběhu let poskytlo neuvěřitelnou podporu. Bez podpory manželky a mé rodiny by nebylo možné závodně sportovat touto formou. Bylo to mnoho útrap nejen pro mě, ale i pro mé okolí. A proto jsem se rozhodl, že teď je čas vrátit něco své rodině v podobě času stráveného s lidmi, na kterých mi nejvíc záleží. V budoucnu využiji svou energii k vytvoření šťastného prostředí pro sebe, aby lidé, na kterých mi záleží, byli šťastní jako já.“

Poslední maraton je něčím výjimečný, jaký cíl máš na mysli?

„Mám v hlavě méně sportovních cílů, takže se nenutím do osobního maxima, chci mít v cíli opravdu pocit zadostiučinění. Chci skončit a myslím, že to bylo hezké. Jsem si velmi jistý, že zítra zažiji ten pocit, i když nezajedu nejlepší čas nebo se neumím umístit vpředu."

Cítíte zvláštní očekávání nebo zvláštní očekávání, protože je to poslední maraton?

„Kromě běžných maratonských pocitů cítím určitou melancholii, protože vím, že to bude poslední soutěžní maraton, na druhou stranu samozřejmě cítím velké očekávání. Těším se jen na startovní pistoli, jsem šťastný, že můžu chodit a že můžu zrychlit a o to víc se těším na projetí cílem, kde potkám právě ty lidi, co jsem to vzal krok pro."

Pojďme si nastínit ideální případ: Protnete cílovou páskou jako vítěz. Jak to ve vás bude vypadat?

"Samozřejmě, že by to pro mě znamenalo hodně." I proto, že lidé, kteří jsou pro mě důležití, by tam v tuto chvíli byli a sdíleli by to s nimi. Během běhání jsem zažil velmi pěkné zážitky a pokud by to skutečně vyšlo, byl by to perfektní konec.“

Bylo by také možné, abyste kandidoval v Linci jako nejslibnější kandidát na titul mistra republiky. Proč jste si vybral Salcburský maraton?

„Protože při běhu nejde o tituly, ale o zkušenosti. Protože pro mě je zážitek v Salcburku jedinečný. Podle mě žádný jiný maraton neudrží krok. Rodinná atmosféra, sportovní výzva a vždy mi bylo jasné, že chci běžet tam, kde je to nejhezčí a to je Salcburský maraton.“

Předpokládám, že to nebude tvůj úplně poslední maraton. Máš nějaké plány do budoucna s běháním?

„Určitě výrazně omezím trénink a uběhnu možná 80 až 100 kilometrů týdně. A byl bych nesmírně rád, kdybych v budoucnu mohl začít jako kardiostimulátor, třeba na maratonech pod tři hodiny. Myslím, že by to byla skvělá věc, kde bych mohl zůstat spojený s běháním a také mu něco vrátit. Předpokládám, že tam budu v roce 2016, ať už bude jakákoli.“