Jonas Koller: zvláštní výročí

Zdravé tělo samozřejmě znamená hodně bohatství. Ale i zdravá mysl dělá z člověka dokonalou jednotku. Johannesu Kollerovi náhle před jedenácti lety diagnostikovali rakovinu. V rozhovoru pro Salcburský maraton vysvětluje, co to ze dne na den znamenalo a čím je pro něj letošní start na běžeckém festivalu ve městě Mozart tak výjimečný.

Salcburský maraton: Jonasi Kollere, jste podesáté na startu půlmaratonu. Docela hodně, zvlášť poté, co mu před pár lety diagnostikovali rakovinu...
Jonáš Koller: „Diagnóza rakoviny byla v roce 2008. Navíc přišla zpráva, že se už rozšířila, čili v těle jsou metastázy. Pro mě to znamenalo, že začaly nějaké léčebné procesy. Přesto jsem mohl v roce 2009 poprvé startovat na půlmaratonu Sparkasse. Omezován jsem byl opravdu jen půl roku kvůli terapeutickým opatřením. Během této doby nebyly možné vůbec žádné sportovní aktivity.“

Takže vaše láska ke sportu tu byla už předtím, než jste onemocněl?
„Přesně tak, vždy jsem hodně sportoval. I v mladém věku. Tehdy jsem hrál víc fotbal a lední hokej. Vždycky jsem chodil trochu stranou. Teď, když jsem zestárnul, rozhodl jsem se to změnit. Lední hokej a fotbal jsou sporty, které více zatěžují kosti a klouby, což je méně případ běhu. Problém s mojí rakovinou byl v tom, že mi musely být odstraněny lymfatické uzliny, aby se zjistilo, jestli se rakovina rozšířila. Nicméně, ohnisko mé rakoviny bylo na mé bérci a lymfatické uzliny na mých bocích byly odstraněny. Nyní se mi patřičně poškodila levá noha a její funkčnost již nebyla jako dříve.

Na to jsem hrdý, protože teď mohu hrát stejně dobře jako předtím, než jsem onemocněl. Na běhání musím mít jen kompresní punčochy. S tehdejšími lékaři jsem byl ještě hodně v rozporu. Protože po odstranění lymfatických uzlin a nádoru jsem odmítl jakákoli další terapeutická opatření. Například mi bylo doporučeno podstoupit chemoterapii nebo imunoterapii. Tuto radu jsem však odmítl. Dodnes jsem ve skutečnosti bez rakoviny, což neznamená, že jsem natolik naivní, abych si myslel, že jsem úplně mimo nebezpečí!“

Na závěr bych se vás rád zeptal na vaše nejlepší zážitky ze Salcburského maratonu. Na co konkrétně jste si vzpomněl?
„Pro mě neexistuje JEDINÝ okamžik. Vždy mě vzrušuje čas těsně před startem. Když už všichni běžci nervózně stojí pohromadě a napětí je znatelně ve vzduchu.

Na Salcburském maratonu se mi líbí především všestranná atmosféra. Různé hudební skupiny podél běžecké trasy vytvářejí ve městě skvělou atmosféru. To cítíte už v pátek, když se procházíte ulicemi. Tento pocit je na Salcburském maratonu opravdu jedinečný, a proto je ještě hezčí, že se odehrává téměř u mých dveří.“